Mám nový přírůstek...nakrmte mi Hizakiho prosím.

Ikonka od Katsumi!!!

Láska nezná žadné překážky

21. září 2009 v 18:32 | Violet Thores |  Jednorázovky
Tak zde uveřejnuji svou první povídku. Je to povídka ze světa Harryho Pottera, snad se vám bude líbit :o)

Co všechno se může stát když se mladá dívka zamiluje ?
Jak se říká, láska hory přenáší... je to skutečně pravda ?
Dokáže její láska překonat všechny překážky?
A miluje jí i jeji vyvolený ?


Bylo krásné jarní odpoledne, ona seděla na břehu jezera a koukala do dálky. Na klíně měla zavřenou učebnici Obrana proti černé magii,ještě jí ani neotevřela,myslela jen na jednu věc. Smutně si povzdechla a zrak ji padl na zavřenou učebnici. "Remus je tak úžasný, jeho usměv je jak zářivé slunce,jeho oči jsou jako hluboká řeka do které padá moje srdce."Mumlala si pro sebe, a stále se dívala daleko za jezero.
Pak zavřela oči a opřela se o kmen stromu, v zapěti usnula. Probudila se až když smrákalo, rozhlédla se kolem rychle strčila porad zavřenou učebnici do brašny a pospíchala do hradu.Když dorazila ke vchodu do velké síně, musela počkat až se trochu uklidní a popadne dech, po chvíli se jí to podařilo a ona pomalím krokem vešla dovnitř.Její pohled padl hned na to jediné místo kam se vždycky při příchodu dívala, ale on tam zase nebyl. Zklamaně se došourala až k Havraspárskému stolu sklouzla na lavici a ještě v naději že ho přehlédla znovu stočila svůj pohled k místu kde vždycky seděl, pomyslela si jestli se mu nic nestalo, jestli není nemocný, nebo dokonce zranění, měla o něj strach. Po večeři spěchala do Havraspárské společenské místnosti, a šla rovnou do dívčích ložnic brašnu hodila na zem a převlekla se do své modré saténové košilky a zalezla do postele.

"Soro Soro vstávej no tak Soro" Třásla sní její nejlepší kamarádka. Sora jen zmateně otevřela oči.
"Co se děje"? Pomalu se posadila na postel a nechápavě koukala ne svojí kamarádku. "No tak Soro vstávej a obleč se" Nabádala jí kamarádka. Sora se protáhla a zívla."No jo už vstávám"…. Když dorazily do velké síně Sora se jako vždy napřed podívala na místo kde sedíval , muž do kterého byla tak zamilovaná, s jejím velkým zklamáním a očekaváním tam nebyl. Rychle se nasnídaly a pospíchaly na hodinu Péče o kouzelné tvory.
Po hodině která Soru moc bavila protože probírali jednorožce, se vypravily zpět do hradu. Sora těd měla volno, ale její kamarádka Faye Ted měla ještě dvojhodinovku věstění. Obě kamarádky se rozloučily Faye se vydala po schodišti nahoru do učebny profesorky
Trelawneyové. Sora zůstala ještě chvíli stát a dívala se do prázdna, potom se rozhodla jít do společenské místnosti, ale táhlo jí to někam jinam než se vzpamatovala skončila před učebnou Obrany proti černé magii. Stála tam jako přimražená a váhala jestli má vejít dovnitř, a nebo se otočit a odejít. Nakonec se odhodlala zaklepala a vešla dovnitř. "Pane profesore, jste tu?" Vypadlo z ní. Dlouho bylo ticho, Sora stála uprostřed učebny a naslouchala. Pak najednou vyšel ze svého kabinetu.
Sora skoro přestala dýchat když ho spatřila, byl jako vždy úžasný, jeho tvář sice zdobilo pár škrábanců, a jizev

Ale to jí vůbec nevadilo naopak moc se jí to líbilo, i když nevěděla jak se mu to vždycky stane." Ano slečno?"
Sešel ze schodů a přešel k ní. "Já já jen sem se chtěla zeptat jestli jste v pořadku" Řekla starostlivým hlasem.
Remus se pousmál. "Ovšem že sem v pořádku, proč bych neměl být?" Sora se mu podívala do očí.
"No dlouho sem vás neviděla, nechodíte vůbec na jídlo a no

ehm ehm váš předmět teď učí profesor Snape".Remus na ní chvilku koukal. "Ale no tak profesor Snape přeci není tak hrozný jak vypadá, brzy už zase budu učit já slečno". Pověděl a také se jí díval do očí. Sora tomu neodolala, byla jako v tranzu aniž by to on čekal zvedla ruku a jemně ho pohladila po jeho tváři. Remus se instinktivně stáhl. "Omlouvám se pane profesore, já jenom musí vás to bolet, ty jizvy jak se vám to vlastně vždycky stane?"Stala tam a byla rozrušena, nikdy nic podobného k nikomu necítila milovala ho už od prvního okamžiku kdy na začátku školního roku spatřila, ale svoje city tajila, bála se že on jí nebude chtít. "No slečno tohle bych radši nechal na jindy, nebolí to vůbec nemějte strach měla byste se vrátit na svojí kolej, a o mě se nebojte". Otočil se a odcházel zpět do svého kabinetu. Sora tam stála a nevěděla co má dělat, chtěla mu to říct chtěla mu říct ze ho miluje ale nedokázala to. "Pane profesore". Nakonec vykřikla. "Ano?" Remus se otočil. "Naschledanou". Otočila se a odcházela pryč. "Nashledanou slečno". Opětoval jí pozdrav stál tam a díval se jak odchází pryč…
Sora seděla na posteli a plakala, v duchu si říkala " sem blba blbá blbá proč sem mu to neřekla".
"Soro co se děje, proč pláčeš?" Sora se otočila ve dveřích stála Faye a starostlivě se na ní dívala. Rychle k ní dokráčela sedla si na postel a pohladila jí po zádech. "Copak se stalo bolí tě něco, ublížil ti snad někdo, no tak Soro pověz mi co se ti stalo?" Sora si utřela oči do rukávu od svého habitu. " Nic mi není opravdu, jen sem četla jednu knížku a byla moc smutná". Snažila se vymluvit ale pořad myslela na to dopoledne a na něj, mohla mu říct co k němu cítí ale byla zbabělá.
"Tak knížku jo?" Dorážela Faye. " Ano knížku!" " A nepláčeš snad kvůli nějakému chlapci?"
"Ne to teda nepláču, kvůli klukovi teda urči tě ne!". "Ale no tak zas sem toho tolik neřekla". Snažila se jí utišit. " Já nevím co futr s těma klukama mate sou tak nedospělí, tak prdlý". Dušovala se, ale myslela jenom na jednoho muže a to na Remuse Johna Lupina Paige. " Jestli mě omluvíš půjdu se projít, potřebuji se nadýchat čerstvého vzduchu". " Ale jasně jen běž, já musím napsat výklad do hodiny věštění, představ si že Trelawneyová měla zase svůj den už zase věštila celé třídě smrt".
Začala se smát Faye. " No jo kdyby to pokaždý byla pravda tak už jsme všichni mrtví". Řekla Sora a taky se trošku uchechtla a vyšla s dívčích ložnic, sešla ze schodů, když vylezla ze společenské místnosti
zase jí s očí začali téct slzy. " Ale no tak Soro seber se trochu on tě stejně nebude milovat, jsi pro něj jen šestnáctiletá studentka, tak na něj zapomen". Říkala si v duchu ale o to víc se ještě rozplakala, rozběhla se velkou chodbou a chtěla být co nejdřív venku, když dorazila nakonec chtěla zahnout za roh v tom ale BUUUM. Když se vzpamatovala ležela ne zemi a nad ní se nakláněl on.

"Slečno jste v pořádku, neublížila jste si něják?" Sora byla vyjevena že ze sebe nevydala ani zvuk.
Remus jí pomohl postavit se na nohy. "Opravdu nejste zraněná?" Prohlížel si jí od hlavy až k patě.
"Ne nejsem nic mi není opravdu, a co se vlastně stalo?" Ptala se Sora ještě celá roztřesená. "Zřejmě jste běžela a narazila do mě".
Ještě jednou si jí celou prohledl. "Slečno krvácí vám loket, zřejmě jste si ho odřela tím pádem".
Podívala se na svůj loket, "Ale to nic není bude to dobré, ani mě to nebolí".Remus jí vzal za ruku a prohlížel si zranění loket. "No hluboké to není ale stejně byste měla zajít na ošetřovnu. "Ale to opravdu nic není". Snažila se vymluvit. "Pojďte semnou prosím, a žádné výmluvi". Vzal jí za ramena a vedl chodbou do své učebny. Ona se ani nebránila jen byla troch v rozpacích z jeho doteku.
Když dorazily do jeho učebny vedl jí dal až do svého kabinetu. "Prosím posaďte se". Ukázal na koženou sedačku. Sora se pomalu usadila a rozhlížela se kolem, tady ještě nikdy nebyla připadalo jí to tu docela strašidelené. Remus přešel. K malé skřínce a vyndal z ní skleněnou lahvičku, potom se vrátil k Soře a sedl si vedle ní. "Teď to bude trochu studit". Upozornil, a pomalu začal loket mazat hojivou mastí, Sora se cela třásla, ne strachem ale vzrušením z jeho doteku. Když jí ošetřil loket odložil lahvičku na stůl. " Za pár hodin by to mělo být v pořádku". Řekl jemným hlasem. " Ale příště byste byste měla víc koukat slečno". Pousmál se. Sora sklopila oči k zemi. "Omlouvám se já byla jsem myšlenkami jinde, je mi to moc lito". Remus jí vzal za bradu a zvedl hlavu.
"Nic se přece nestalo, hlavně ze jste si neudělala větši zraněni". Ukázal na její už ošetření loket.
"To ano, děkuji vám pane profesore".Dívala se na něj a nemohla odolat, nečekaně ho políbila na jeho krásné rty, byly tak měkké tak hebké jako samet. Remus byl v šoku tohle se mu ještě nestalo.
Ale její polibky jí oplácel hladil jí po zádech, krku, vlasech. Pak se ale odtrhl. "Slečno tohle nejde není to správné, to bysme neměli". Sora se zarazila a dívala se mu přímo do očí. " Ale pane profesore
j j ja". Snažila se vykoktat, " Co slečno?" Sora se nadechla a vykřikla. "Já tě miluji Remusi Lupine".
Remus chvílí mlčel a jen tak se na ní díval, potom se trošku pousmál pohladil jí po tváři a vstal.
"Soro já vás přece nemůžu milovat to vy víte, sem pro vás moc starý, moc chudý, a navíc moc nebezpečný!".Přesel ke krbu rukou se o něj opřel a díval se do plamenů. "Starý, chudý, a nebezpečný?" Vstala a přešla k němu. "Remusi Jak to myslíte moc nebezpečný proč, čím ?"
Nechápala. "Prosím řekněte mi čím jste pro mne nebezpečny".Naléhala na něj. Remus se otočil a chytl jí pevně za ramena. "Soro já sem vklodlak proto tě nemohu milovat nechci ti ublížit, nechci nikomu ublížit už to chápes". Sora vyvalila oči. " V vlkodlak?" " Ano vlkodlak, teď už znáš moje tajemstvy vis proč jsem tak dlouho neučil, a taky proč mam ty jizvy". Pustil vyvalenou Soru a znovu přešel ke krbu. Sora stála a dívala se na něj, pak udělala par kroku k němu a chytla ho za rameno.
" Remusi to že jsi vlkodlak na tom přeci nic nezmění, jen kvůli tomu tě nepřestanu milovat".
Remus se k ní otočil chytl jí za tu ruku co měla na jeho rameni a něžně jí políbil.
"Soro také tě miluji, ale semnou budeš jen v nebezpečí, nechci ohrozit tvůj život jsi tak mladá, krásná, chytrá". Sora mu přitiskla prst na jeho rty. "Prosím už nemluv, chci být jen s tebou a nechci slyšet žádné vymluvy". Uchechtla se a začala ho jemně ale vášnivě líbat. On jí to oplácel pomalu jí sundal halenku a začal jí líbat i na krku potom ji vzal do náruče a odnesl jí na koženou sedačku.
Ráno se probudila nahá v jeho obětí, v oběti muže kterého tolik milovala, podívala se na něho ještě spal. Usmála se políbila ho na tvar a víc se k němu přitulila, byla teď tak štastná, nejštastnejší na světě. S tímhle pocitem zase usínala v jeho něžném objetí.


Chvála i kritika vítana... tak pište vaše názory a připomínky :o) Vil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki Sumire Yuki Sumire | Web | 11. října 2009 v 22:45 | Reagovat

Tak, přečetla jsem a je to pěkně napsaný. Máš pěknou slovní zásobu, aspoň si nestěžuju na nedostatek slov. Je to opravdu tvoje první povídka?? Nepsala jsi náhodou někdy ještě nějaké ale nezveřejnila? Protože většina začátečníků má fádní povídky, ale ty ji máš pěkně popsanou.
Mno, ale chybky by tam byly. O pravopisu mluvit nebudu, protože s tím mám problém i já, i když píšu ve wordu XD
Pokud čteš knihy, jistě si všimneš, že odstavec je od toho, aby dělil náhlou změnu události. Nebo oddělil popis od děje. Teď nvm, jestli si to dělila ty a nebo něco jiného, ale což to je dobré :D
Jinak bych ti chtěla poradit. To už je opravdu jenom rada :D
Pokud píšeš přímou řeč ... kukni do knížek. Většinou jsou na dalším řádku, aby čtenář nebyl zahlcen spousty slov kolem. Buď je to.
Popis něčeho co se děje.
"Někdo mluví," popis, co dělá.
NEBO
Popis, co se děje a on něco řekne: "Bla bla."
To je jenom pár z mnoha, jak psát. Pak to vypadá mnohem zajímavěji :)
Ale jinak povídka se ti povedla :)

2 Yuki Sumire Yuki Sumire | Web | 19. října 2009 v 14:30 | Reagovat

Ahojik, bohužel pokráčko nebude ... byla to jenom jednorázovka

3 Taoro Taoro | Web | 28. října 2009 v 12:23 | Reagovat

hoj.pěknej dess i blog.jj máš pravdu -Jasmine se nan nás dívá někde shora.BTW to co máš v záhlaví mám já nastavený jako wall :D

4 Kaishi Kaishi | Web | 5. listopadu 2009 v 22:43 | Reagovat

Hmmm, musím uznat, že to bylo zajímavé. když se probudila nahá, tak si můžeme jen domýšlet co se v noci dělo. :D
Píšeš podle mě poměrně dobře. Určitě v tom pokračuj. Tahle povídka se mi líbila i přes to, že prostředí HP v povídkách nemám moc v lásce. Každopádně určitě v psaní pokračuj.

A to mě přivádí na myšlenku; nechtěla bys zpřátelit? ^-^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Od Nany



Diplom od Nagari



"Žíj dneskem ale těš se na zítřek...a nezapomeň se usmívat"